Blbnu
Bíle
Černě
Šedě
Sedě
Na vejcích
Sedě
Šedě
Černě
Bíle
Blbnu
Hodnoťte:
Zhlédnuto 23x
Blbnu
Bíle
Černě
Šedě
Sedě
Na vejcích
Sedě
Šedě
Černě
Bíle
Blbnu
Zhlédnuto 23x
Když dozní v boltcích
poslední tón melodramatu
je nasnadě rozhlédnout se po aktérech
Vzbouřený prostor do čela neúprosně vtepe
morseův signál z donucení
. . . – – – . . .
avšak pomoc není.
Jen z hlubin
jak šumák zkažený
a nebo jak sůl do koly
vypění výkřik raněný
dosáhnuv břehu našich sluchů.
Dřímající larva bourcova
ukrytá ve slepecké holi
je vyděšena skřehotáním duchů.
Kéž ranhojič spánek rozmělní trud
jenž se peleší v mé hlavě s Psyché
nechť sejme ze mě poloshnilý sud
Ech! Toť úvahy jsou liché.
Z té spousty blábolů se tají dech.
Však jsem to také psal potají.
Ech!
Zhlédnuto 26x
Když se smradlavým bahnem zmoudření
s melancholickým bubláním
prodírá
trouchnivějící Mládí
a zvětralou nadějí
se již nedá víc opíjet
V tu chvíli
(právě v ní)
je čas
s provinilou grimasou dementního úsměvu
vykázat
své trapně ukřivděné Snílkovství
z ráje praktičnosti
decentně za ním prásknout dveřmi
zatnout pěsti
a v duchu hulákat:
Táhni k čertu
ty ožralé
nenasytné prase
na jehož hřbetě jsem se vláčel vždy jen
od zdi ke zdi!
Zhlédnuto 22x
Nemám už peníze a
vypadám jak z muzea
exemplář téměř na kost zchudlý.
Denně si dávám ešus nudlí
a dorážím se vločkami,
denně se ptávám:
proč, mami, mě porodilas na jídlo a ne na třeba elektřinu
jíž bych se za pár šupů živil
přímo ze zásuvky?
Ale komu vinu
připsat, když genetický kód je neoblomný?
To by se, jářku, pánbůh divil
vida mě, jak v hubě s dvěma hřebíky
tu lačně u zásuvky stojím.
Ale někdo to první zkusit musí
i když se, pravda, trochu bojím.
Jen do toho!
Snad najím se
bez vyražení pojistek…
Bác.
Zhlédnuto 29x
Též dnes mě samá únava zhýrá,
zastiňuje tak zdrcenou duši mou,
že ta, i když se snaží, ani v tomto
psaní nic nenachází.
Toť jen terapie malá,
dočasná – a přitom krásná!
Tváří se jak se sekerou kat,
jenž musí bez váhání,
zločincovu hlavu sťat.
Zhlédnuto 24x
už je konec nemám pro co žít
kolem letěl pták
i já bych se chtěl do mraků zabořit
jen tak
dělat co mě baví
nenudit se a žít!
nesledovat večerní zprávy
už i myšlenka mě tráví
jed je všude, proudí v mé mysli
páchá zlo a ničí mě
přicházím postupně o všechny smysly
ach bože už nech mě!
proč mě tolik trestáš?
proč sám sebe mám?
proč tam v nebi se ty svině řehtáš
když už nikoho nepoznávám?
vkradl ses mi do hlavy
chtěl jsi zničit můj svět
teď když jsem v uvěznění únavy
chceš mou krev změnit v led?
už nejde to dýl snést
nech mě už napokoji
klidně teď budu po žebříku do pekla až lézt
a tam zaprodám duši svoji!
ne osud ale hloupé skutky
mě předurčily pro takový konec
i vyndal jsem kabel ze zásuvky
a dostal voltů ranec ..
tělo bezvládné se k zemi řítí
duše opouští svůj byt
v očích mích naďeje teď svítí
jdu tam kde bude klid
Zhlédnuto 21x
Prodírám se masou dutých hlav
V zoufalství nevím, kam se schovat
Kašlu na zasranej dobrej mrav
Potřebuju chlapa a nevím, jak se chovat.
Už chápu, proč jsme se právě my dva setkali,
tady mezi těmi hlupci to ani jinak nešlo.
Zvrácení, cyničtí amorci nám tenkrát tleskali
A řvali smíchy, když nás to přešlo
Teď marně hledám svou zatracenou duši
Jsem si jistá, že se toulá někde u tebe.
A tady mezi těmi blbci, co nic neví a jsou hluší
myslím stále jen na sex a na Tebe.
Zhlédnuto 25x
Pod krustou ledu pomalu skomírá.
Nezahřeje nic, jen vlídné slovo.
Možná slza….
Živí jí už jen myšlenka na ty ruce.
Velké, teplé, co rozdávaly něhu.
Jenže čím víc se na ně upíná,
tím víc je jí jasné, že
zmrzne.
Zhlédnuto 15x
Nezašeptám „štísko“.
A pusa sotva doletí…
Ukojen další masturbací,
přesto, že ležíš blízko,
se radši hrabu v paměti –
– víc k pláči než pro legraci.
Jdem ke dnu. Nebo níž ???
A na patře mám, zlato,
pachuť všech tvých ultimat.
Tvých „jenom…“
„Drž a nebo jdi.“
Tvých „Neptej se mě na to.“
… … …
A táhne z tebe Tequila.
Ta cos jí pila s ním.
Už nevoníš
Zhlédnuto 21x
Nemám rád lovy na tuleně,
protože je mi jich líto.
(I když jsem nikdy nebyl v Grónsku.)
A nerad bývám divákem demolic.
Kvůli spoustě prachu,
co škrábe na duši,
když padá do očí.
A nechci překážet,
když někdo vzpomíná a brečí.
Letošní jaro se moc nepovedlo.
Ztratila jsi pro mne vůni máty
a ještě teď oba cítíme na jazyku pachuť zakázaných slov.
Celý zsinalí
od prachu velké demolice
se před budovou soudu rozloučíme
a cestou domů začnem´ provinile
z kapes vyhazovat prázdné nábojnice
z té bezhlavé palby –
na tulení mládě
Zhlédnuto 19x